Podílové fondy se řadí mezi způsoby kolektivního investování. Jejich základní princip spočívá v tom, že více investorů svěří své volné finanční prostředky profesionálnímu správci – investiční společnosti, která je za odměnu obhospodařuje a zhodnocuje. Základní jednotkou fondu je podílový list, držitel podílových listů (investor) se nazývá podílníkem fondu. Otevřený podílový fond má oproti jiným formám investování řadu vlastností a výhod, které umožňují jeho použití ve velmi širokém okruhu investorů.

Proč investovat do otevřených podílových fondů (OPF)

Nebudete své volné finanční zdroje potřebovat během příštích pěti let? Pak můžete využít fondů s dlouhodobým růstovým potenciálem, např. akciových nebo smíšených. Pro kratší horizont můžete využít dluhopisové fondy nebo fondy fondů. Investiční horizont do jednoho roku je doménou fondů pěněžních.

K základním výhodám kolektivního investování patří především možnost výhodného investování na finančních trzích. Shromážděním menších vkladů od mnoha investorů může správce fondu rozložit portfolio fondu do různých investičních instrumentů, čímž minimalizuje riziko portfolia. Výhodou je rovněž vysoká likvidita vložených prostředků.

Hlavní výhody

• vyšší zhodnocení než u běžných bankovních a depozitních produktů
• široký výběr investičních strategií
• peníze spravují profesionální manažeři
• výnosy z fondů jsou po třech letech osvobozeny od daně
• lze si vybrat i ze zajištěných fondů, které Vás finančně neohrozí v případě poklesu ceny
• velmi podrobné a dostupné informace o fondech
• lze investovat pravidelně i jednorázově
• kdykoli lze požádat o zpětný odkup

 

Důvody využití otevřených podílových fondů

• neomezené množství emitovaných podílových listů
• neomezená časová působnost fondu – fond se zakládá obvykle na dobu neurčitou
• profesionální správa majetku- investor nemusí sledovat vývoj trhů, protože se o jeho majetek stará profesionální správce
• volný vstup a výstup – podílník může kdykoliv do fondu vstoupit i vystoupit (odprodat) za tržní cenu
• možnost diverzifikace rizik – fond obvykle obsahuje široké spektrum aktiv, čímž problémy spojené s jedním cenným papírem nemusí postihnout celou investici výrazným způsobem
• sdružovací efekt – díky velkému množství kapitálu fondu a investorů může i malý investor participovat na výnosech cenných papírů, které by díky omezenému jmění nemohl nakoupit

 

Základní rozdělení podílových fondů

Podle podkladového aktiva

• Akciové, dluhopisové, smíšené, fondy peněžního trhu, nemovitostní, komoditní, fondy fondů (střešní), devizové. Více v sekci Typy OPF.

Podle investiční strategie

• Teritoriálně zaměřené – např. evropské, americké, asijské, popř. vztahující se přímo ke konkrétní zemi (např. Čína), velice oblíbené jsou např. fondy rozvíjejících se ekonomik.
• Sektorové – sledují určitý ekonomický sektor (finance, průmysl, moderní technologie).
• Fondy velkých hráčů (Blue Chips fondy) – investují do renomovaných značek (Pepsi, Microsoft, HSBC, Ford, Apple) zpravidla bezpečnější akciové investice.
• Fondy rozvíjejících se ekonomik (emerging/frontier markets) – fondy zaměřené na lokality s dlouhodobě velice vysokým potenciálem růstu. Mohou být buď celosvětové (manažer tak dostává větší volnost při výběru cenných papírů k nákupu, na druhou stranu lze hůře tvořit cílenou investiční strategii), nebo lokální. Tyto investice jsou v krátkých obdobích velice volatilní a velice snadno podléhají tržním výkyvům, je tedy potřeba počítat s dlouhým investičním horizontem.
• Dividendové fondy – fondy, jejichž hlavním úkolem je poskytovat investorovi pasivní příjem z dividendového výnosu akcií, popř. z kupónů dluhopisů. Investor tedy získává příjem nikoliv pouze při prodeji cenných papírů, ale i v celém průběhu jejich držení. Ostatní typy fondů lze označit jako akumulační nebo reinvestiční fondy, dividendové výnosy v těchto fondech jsou opět investovány. Obsahem fondu bývají dluhopisy, které průběžně vyplácejí kupón a akcie, které dlouhodobě přinášejí vysoké dividendy.
• Zajištěné fondy – fondy, které jsou zajištěny speciálními instrumenty a deriváty. Jedná se o tzv. „zaklikávací“ fondy, které jsou obvykle určeny k předem neurčenému horizontu investice nebo k časově vymezenému cíli. Tyto fondy mají tzv. garanta, který ručí za splnění závazků vyplývajících z garance. V naprosté většině případů je garantovaná vložená částka, u některých produktů je garantovaný i minimální výnos. Zaklikávací fondy mají koncepci „schodů“ při dosažení nového maxima ceny se stanoví nová garanční hranice. U těchto produktů je potřeba až na výjimky počítat s omezením výkonnosti, protože garance bývá dosti nákladná.
• Fondy životního cyklu – investiční strategie kopíruje životní cyklus člověka a zajišťuje, že ke konci doby investování nebude kapitál ovlivněn rozsáhlými tržními výkyvy. Zpravidla fungují tak, že investiční program životního cyklu postupně přestupuje mezi předem nastavenými podfondy, v nichž je odstupňované riziko podle doby, která zbývá do konce horizontu. Bývají využívány k důchodovému plánování.

Podle cílové skupiny investorů

• Mass retail fondy – fondy určené pro širokou veřejnost se obvykle vyznačují nízkými limity pro minimální investice, což je dělá dostupnými i pro velice malé investory.
• Fondy pro institucionální investory – fondy určené pro korporace a orgány státní správy. Umožňují vhodně ukládat a zhodnocovat finanční rezervy nebo např. diverzifikovat rizika vlastního podnikání. Zpravidla se vyznačují vyššími minimálními částkami pro investice.
• Fondy kvalifikovaných investorů – specifická kategorie fondů. Vzhledem k platné legislativě lze tyto produkty využít k profinancování příležitostí, které by klasické produkty nedokázaly pojmout. Díky těmto nástrojům tak lze investovat např. do umění, veteránů, vína nebo dalších investičních či podnikatelských příležitostí. Fondy kvalifikovaných investorů mívají často charakter neveřejných nabídek, nebývají tedy k dispozici široké veřejnosti.

Podle způsobu řízení

• Aktivně řízené fondy – strategie fondu se přizpůsobuje podle trhu. V průběhu investice manažer fondu sleduje investiční příležitosti a přizpůsobuje jim strukturu majetku fondu. Tyto fondy se obecně vyznačují znatelně vyššími náklady na správu.
• Pasivně řízené fondy – opakem předchozího. Předem je určena strategie, které se dosahuje především modelem „buy & hold“ „kup a drž“. Změny ve struktuře majetku jsou minimální, nevýhodou mohou být svázané ruce manažera, který musí dodržet strategii fondu i za cenu tržních propadů.
• Indexové fondy – fondy zaměřené na sledování určitého indexu a dosahování podobných výsledků (např. Eurostoxx 50, Dow Jones).

Statut fondu

Základní dokument, který upravuje fungování fondu a jeho strategii. Na jeho dodržování dohlíží depozitář a regulátor. Je nezbytnou součástí každého podílového fondu. Údaje, které by ve statutu neměly chybět, jsou:

• osoby, které zajišťují fungování fondu (depozitář, správce fondu, dohlížející subjekt),
• registrace fondu (místo, datum),
• způsob a frekvence ohodnocování,
• investiční strategie a způsob, jakým jí bude dosahováno,
• metody garance (je-li použita),
• rizikový profil investice a investora,
• poplatky spojené s fondem,
• rozsah aktiv a instrumentů, se kterými může fond disponovat,
• upozornění na rizika spojená s konkrétním fondem.

 

Oceňování fondů

Výkonnost investičních fondů je jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru fondů investorem. Je také důležitá pro samotný management fondů, pro konkurenceschopnost jednotlivých fondů usilujících o co největší podíl na trhu kolektivního investování i o zvýšení svého podílu na umísťování celkových úspor v ekonomice.

Net Assets Value (NAV) – aby bylo možné mít přehled o výsledcích fondu, je potřeba pravidelně oceňovat majetek fondu. Standardně se používá metoda prostého sčítání cen aktiv – sečteme aktuální tržní ceny aktiv a součet vydělíme počtem emitovaných podílových listů. Tak dostaneme aktuální cenu podílového listu.

• NAV – Net Assets Value – čisté jmění fondu = aktuální tržní hodnota veškerých aktiv fondu očištěná od poplatků a dalších nákladů.
• Frekvence oceňování závisí na struktuře majetku fondu, způsobu řízení a zvolené strategii manažera. Standardně se setkáváme s denním oceňováním, dvou či třídenním oceňováním, popř. týdenním. Některé fondy se oceňují i několikrát denně, indexové fondy se zpravidla oceňují po skončení obchodování na konkrétní burze.
• Fondy s méně likvidním majetkem (reality, fondy kvalifikovaných investorů, umění) se oceňují méně často, protože ocenění provází vysoké náklady a trh s těmito aktivy není tolik pružný, aby bylo např. denní oceňování smysluplné. 

Legislativní úprava v ČR

V České republice se investování a fungování podílových fondů řídilo donedávna zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. V současnosti nabyl již účinnosti nový zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 19. 8. 2013 v částce 94.  Významným zákonem v oblasti investování a fungování kapitálového trhu je zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Na dodržování legislativy a konkrétních statutů dohlíží Česká národní banka. Jakýkoliv podílový fond určený k distribuci na území ČR musí mít povolení a registraci ČNB. Licenci ČNB musí mít i další subjekty, které s podílovými fondy přijdou do styku – tj. investiční poradci, zprostředkovatelé a investiční společnosti, popř. obchodníci s cennými papíry.

Typy OPF

Akcie – to slovo zná každý z dob kupónové privatizace a právě akcie je hlavním investičním instrumentem akciových fondů. Jsou ale i další podílové fondy, např. dluhopisové, smíšené nebo fondy peněžního trhu. Tyto čtyři typy fondů patří mezi základní, ale jejich variací a dalších typů fondů existuje nepřeberná řada a stále vznikají nové na základě poptávky ze strany investorů a nabídky ze strany investičních společností.

Fondy peněžního trhu

Investují do vysoce bezpečných dluhopisů (průměrná splatnost všech cenných papírů v portfoliu musí činit méně než jeden rok), do pokladničních poukázek nebo peníze ukládají na termínované účty (fond může dosáhnout vyššího úroku než drobný investor). Fond je určen pro velmi konzervativní investory, kteří preferují jistotu před výnosem. Fond má velmi nízkou volatilitu a jeho hodnota po jednom roce prakticky neklesne pod svou původní úroveň. Výnos se odvíjí od úrokových sazeb, rostou-li úrokové sazby, pak roste i výnos peněžních fondů. Průměrný výnos se pohybuje kolem 2-4 % p. a. Investiční horizont je u tohoto typu fondu minimálně rok.

Dluhopisové fondy

Investují prostředky především do dluhopisů. Z hlediska doby trvání investice jsou vhodné pro uložení na minimálně dva až tři roky. Tento typ fondu je vhodný pro konzervativnější klienty s obezřetným přístupem k riziku. Fondy investují do státních, komunálních a korporátních dluhopisů. I mezi dluhopisovými fondy můžeme nalézt značné rozdíly ve vztahu výnos-riziko. Nejbezpečnějšími dluhopisovými fondy jsou ty, které nakupují státní obligace, a nejméně bezpečné, ale zároveň s největším potenciálním výnosem, jsou fondy nakupující tzv. highyields, což znamená, že nakupují dluhopisy od emitentů s nízkým kreditním ohodnocením (např. začínající podniky nebo vyhaslé hvězdy). Výnos u dluhopisových fondů se pohybuje mezi 4 – 6 % p. a. a je uváděn k investičnímu horizontu. Poplatky u těchto fondů jsou nižší než u akciových fondů.

Akciové fondy

Investuje zcela nebo převážně do akcií. Podíl akcií ve fondu tvoří minimálně 66 % majetku fondu. Jedná se o dlouhodobou formu investování, minimální doporučený investiční horizont je sedm a více let. Minimální investiční horizont znamená, že při dodržení této doby investice má investor nejvyšší pravděpodobnost, že nebude ve ztrátě, ale naopak v zisku. Akciové fondy jsou nejvíce rizikové, a to z důvodu jejich vysoké volatility (kolísavosti). Hodnota akcií kolísá, a tudíž kolísá i kurz akciového fondu. Obecně se dá říct, že fond investující do akcií velkých firem nebo na etablovaných trzích (např. USA, eurozóna) má nižší volatilitu než fondy investující do akcií malých firem nebo na emerging markets (rozvíjející se trhy, např. země východní Evropy, Asie). Protiváhou k jejich rizikovosti je potenciální výnos, ten je uváděn k investičnímu horizontu a pohybuje se mezi 6 – 12 % p. a. Akciové fondy mají také vyšší poplatky, což je dáno jejich aktivní správou a vyššími náklady oproti jiným typům fondů.

Smíšené fondy

Jsou pojítkem mezi akciovými a dluhopisovými fondy. Investují do akcií, dluhopisů, nástrojů peněžního trhu a zpravidla mohou držet větší množství peněz v hotovosti pro případnou zajímavou investici. Jejich investiční strategie záleží na statutu fondu. Výnos fondu závisí velmi na osobnosti portfolio manažera. Smíšené fondy se dělí na dynamické (s převahou akciové složky) nebo defenzivní (s převahou dluhopisové složky). Jejich výnos se tedy pohybuje ve velmi širokých mantinelech od 5 – 12 % p. a. Volatilita fondu rovněž závisí na zvolené investiční strategii, jakož i investiční horizont, který je 3 – 10 let v závislosti na podílu akciové složky.

Fondy fondů

Jsou fondy, které nakupují do svého portfolia podílové listy jiných fondů. Investicím do tohoto typu fondů se někdy říká diverzifikace na druhou. První diverzifikací je, že fond nakupuje rozličné cenné papíry, a druhou je, že tento fond nakupuje rozličné podílové listy, jež tyto cenné papíry nakupují. Jejich rizikovost a volatilita se odvíjí od nakoupených druhů podílových listů. Jestliže nakupují převážně podílové listy akciových fondů, je jejich výnos a volatilita téměř srovnatelná s těmito fondy, pokud investují převážně do podílových listů dluhopisových fondů, přibližuje se volatilita a výnos těmto typům fondu.